5. Když hraje moje dítě*

 

Doporučení pro rodiče: (text pro rozkliknutí)

  • Získejte si informace, díky kterým lépe pochopíte dítě a můžete tak efektivněji jednat.
  • Buďte si vědomi svých možností. I když mladistvý hráč pohrdá názory rodičů, nedokáže se ještě o sebe postarat. V tom spočívá Vaše síla. Dítě by mělo pochopit, že je jiné, když mu poskytujete péči s tím, že se chová rozumně a mezi tím, když mu ji dáváte, ale nechová se rozumně. Důležité je, aby dítě pochopilo, že skutečná samostatnost předpokládá schopnost postarat se o sebe.
  • Dítě nad 18 let by si mělo uvědomit, že Vy nejste povinni starat se o něho. A to zejména v situaci, kdy nepřispívá na domácnost. Měli byste si to uvědomit jak Vy, tak i Vaše dítě. Pokud dítě nechodí do školy, nemáte již vyživovací povinnost.
  • Vneste do finančního hospodaření dítěte systém, nedávejte mu větší obnos peněz. Když má dítě vlastní peníze, trvejte na tom, že budou přicházet na účet, s kterým budete moci disponovat pouze Vy.
  • Vytvořte zdravá rodinná pravidla. Dítě by mělo znát důsledky svého konání. Mělo by to vést k tomu, že dítě bude vědět, jaké důsledky bude mít jeho chování. Z  toho by měla být jasná výhoda přijtelného chování.
  • Předcházejte nudě a počítejte s tím, že v prvním období, kdy dítě bude přestávat hrát, budete s ním muset být častěji, víc se zajímat o to, co dělá, s kým je, jaký je jeho denní harmonogram.
  • Pomozte dítěti odpoutat se od nevhodné společnosti. Je to velmi důležitý prvek. Pokud dítě tvrdí, že si s přáteli chce jenom popovídat, je velmi pravděpodobné, že lže nebo podceňuje riziko nebezpečí.
  • Posilujte sebevědomí dítěte. Je třeba najít rovnováhu mezi kritikou a respektem vůči dítěti („nelíbí se nám, že hraješ hazardní hry“ – „vážíme si tě jako člověka a záleží nám na tobě“). Stejně důležité je oceňování drobných pokroků a změn k lepšímu. Můžete se přitom zaměřit na silné stránky dítětě, které mělo předtím, než začalo hrát.
  • Spolupracujte s dalšími dospělými (taky s prarodiči a další širší rodinou, se školou, příp. s jinými institucemi). Rodiče by se měli umět dohodnout na jednotné výchově problémového dítěte. Smyslem takového přístupu je zabránit vzniku koalicí s jedným z rodičů. Výsledkem je totiž pomsta oběma rodičům.
  • Nezletilého nemůžete vyhodit, ale nemusíte se jím nechat okrádat. Často až vážně míněná hrozba ústavní výchovy nebo hrozba ohlášení krádeže v domácnosti na policii můžou přimět dospívajícího, aby souhlasil s léčbou.
  • Buďte pro dítě pozitivním modelem. Je důležité, abyste zůstali v tělesné i psychické pohodě a měli kvalitní zájmy. Pamatujte na to, že rodič upnutý na problémové dítě může být lehkým soustem a objektem manipulace.
  • Neváhejte vyhledat odbornou pomoc pro dítě i pro sebe. Nabízejí se poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, linky telefonické pomoci, centra krizové intervence atd. Velmi důležité je uvědomit si, co by bylo Vaší největší starostí, kdyby bylo dítě v pořádku. 
  • Ve vztahu s dítětem zvolte princip lásky, která v sobě zahrnuje aspekt laskavosti a zároveň pevných hranic (v literatuře možno najít pod pojmem "tvrdá láska").
  • Některá povolání mohou být pro dítě riziková z důvodu příležitosti ke hře (číšníci, kuchaři atp.). Pomozte mu proto s vhodným výběrem odpovídajícího vzdělání. Jako nejvhodnější se jeví práce s pravidelnou pracovní dobou, práce, kde se nevyskytují volné finanční prostředky a nepředvídatelné či nekontrolovatelné příjmy.
*dítětem je spíše míněn nezletilý jedinec

 

Seznam literatury:

Nešpor, K.: Už jsem prohrál dost, 2006