2. Hazardní hráčství, hazard, patologické hráčství (pathological gambling)

 

Na úvod bychom chtěli ozřejmit pár základních pojmů, které byste měli znát. Na tomto svépomocném webu, který slouží především Vám, jsme se rozhodli, že budeme používat označení hazardní hráčství jako synonymum patologického hráčství, respektive hazard. Mluvíme zde totiž i o jiných formách hazardu. Proto se v následujících textech setkáte s tímto termínem. Dále se můžete setkat s následujícími termíny:

Relaps/recidiva - návrat k nemoci, která již byla vyléčena nebo u ní zmizely příznaky. Člověk se vrátil k předchozímu chování a tedy hraje/sází dlouhodobě.

Laps - jakékoliv samostatné porušení pravidel, které si jedinec sám stanovil, a které se týkají častosti nebo typu vybraného cílového chování. Člověk si po delší době nehraní/nesázení jednou zahraje/vsadí, ale dál ve hře nepokračuje.

My se budeme v textech snažit používat spíše uklouznutí či úplný návrat k hraní.

Odborné termíny tedy necháme odborné literatuře a odkazy na ní určitě naleznete pod každým textem v jednotlivých záložkách.

 

V České republice se odhaduje počet těch, kteří se věnují hazardu, na 50 - 100 tisíc osob, přesné údaje však nejsou k dispozici. Je tomu tak proto, že v něm nejsou zahrnuti ti, kteří nepodstoupili žádnou léčbu, a také tento počet nepočítá s těmi, kteří hazardem trpí druhotně (rodina, zaměstnavatelé, věřitelé atd.).

 

Níže uvádíme přehled některých typů hazardu:

Hazardní a nehazardní automaty. U zábavních automatů jde o to, že hráč si kupuje čas, a tedy o hazardní hru nejde. Nicméně rizikem jsou např. prvky násilí, zanedbávání času na školu atd. U tzv. výherních, přesněji hazardních, automatů si člověk kupuje možnost výhry, o hazardní hru se tedy jedná.

Kasina. Nebezpečí spočívá ve velké výhře, která může rychle „nastartovat“ hráčský návyk.  A naopak, velká prohra může způsobit spoustu životních problémů a duševních krizí. Nemusí se přitom ještě jednat o hazardní hráčství.

Sportovní sázky a hra v kostky jako starobylé formy hazardu.

Karetní hry. Nebezpečná může být kombinace s alkoholem.

Hry typu bingo, hazard na internetu, elektronická ruleta. Principem je hráče navnadit a pak je obrat. Totiž každá hra nabízející možnost finanční nebo hmotné výhry může eventuálně vést k hazardnímu hráčství. U losů je nebezpečí v opakované možnosti sázet.

Existuje samozřejmě víc typů hazardu, než je zmíněno zde a zároveň je nutné uvědomit si, že hranice mezi hazardním hráčstvím a ne-hazardem je velmi nejasná. Ta stejná hra může být jednou hazardní a po druhé nehazardní v případě, že se nehraje o peníze.

 

Mezinárodní klasifikace nemocí MKN – 10 (shromažďuje všechny odchylky od běžného chování; nemoci) klasifikuje hazardní hráčství jako „návykovou a impulzivní poruchu“, tedy ne jako závislost. V odborné literatuře se můžete setkat se zařazením hráčství mezi behaviorální závislosti. Používají se také jiné označení jako třeba nelátkové závislosti, nedrogové závislosti, závislosti bez substancí, závislosti na procesech. Jako nejschůdnější a zároveň zjednodušující označení ze všech zmíněných se jeví pojem závislostní chování.

 

Do této kategorie se spolu s ním zařazuje:

Pyromanie aneb zakládání požárů, které překračuje normu co do frekvence. Jde tedy o mnohočetné činy či pokusy založit požár bez zřejmého motivu, s dlouhotrvajícím zájmem o předměty okolo požáru a hoření.

Kleptomanie aneb kradení, které opět překračuje normu. Tzn., že osoba opakovaně nemůže odolat nutkání ukrást předměty, přičemž tyto předměty nejsou získávány pro osobní použití či finanční zisk. Předměty jsou hromaděny, odkládány nebo zničeny.

Tyto odchylky od běžného chování mají společné napětí před vykonáním činu a vzrušení či zadostiučinění po jeho provedení. Ostatní poruchy, které spadají do této kategorie, naleznete v zmiňované klasifikaci (viz odkazy na literaturu). Zároveň jde o medicínsky uznáváné poruchy.

Existují dosud nezařazené kategorie závislostního chování a jejich výskyt je podmíněn rozvojem technologií, zejména těch informačních, s rozvojem konzumismu a idolu člověka západní společnosti. Jedná se o:

Technologické závislostní chování (počítače, internet, hry, mobily, televize, hudba atd.).

Závislostní chování charakterizováno nadměrným nakupováním (oniománie).

Závislostní chování projevující se nadměrným věnováním se pracovní činnosti (workoholismus).

Patří mezi často zmiňované kategorie, nicméně si uvědomujeme, že se můžete setkat i s jinými odchylkami, které zde nejsou uvedeny. 

 

 

I když má hráčství mnoho společných rysů se závislostí, v porovnání s ní jsou hazardní hráči specifičtí celoživotní hravostí, celoživotní pozorností vůči financím a současně ochotou podstupovat kvůli penězům rizika. Porovnání závislosti na psychoaktivních látkách a hazardního hráčství naleznete v následujícím přehledu:

 

 

Závislost na psychoaktivních látkách (MKN - 10)

Hazardní hráčství

Myšlenky na látku, proces

Velmi silné

Velmi silné

Zhoršené sebeovládaní

Velmi silné

Velmi silné

Odvykací stav

Jen u některých typů závislostí

Není nebo slabý

Růst tolerance

Jen u některých látek

Spíše ne, ale mohou se zvyšovat prohrané částky*

Zanedbávaní ostatních zájmů

Velmi silné

Velmi silné

Pokračování navzdory následkům

Velmi silné

Velmi silné

 

*U hazardního hráčství by se k růstu tolerance dalo přirovnat rostoucí množství času tráveného hazardem.

 

Hazardní hráčství bývá určeno u osob, kteří splňují tyto 4 kritéria:

  1. V průběhu jednoho roku se vyskytnou dvě nebo i víc epizod hráčství.
  2. Tyto epizody nejsou sice pro toho, kdo hraje, výhodné, nicméně v nich pokračuje i přesto, že v něm působí tíseň a narušují jeho každodenní život.
  3. U hrajícího je popisováno silné puzení ke hře, o kterém říká, že ho není schopen silou vůle ovládnout, tzv. hráčská vášeň.
  4. Jedinec je zaujat myšlenkami a představami o hraní a okolnostmi, které tuto aktivitu doprovázejí.

 

Ve vývoji hazardního hráčství se nejdříve objevuje nutkavost, které se člověk poddává, pokud není v rozporu s jeho postojem. V dalších fázích jde již o obsesivní (nutkavé) chování, kdy má člověk pocit, že tyto myšlenky jsou mu cizí.

 

Je potřeba odlišit hazardní hráčství a:

Hráčství a sázkařství: hraní pro vzrušení nebo jako pokus vyhrát peníze. Důležité je, že tito lidé s hraním/sázením přestanou, jakmile se objeví ztráty nebo jiné nepříznivé důsledky. To znamená, že v tomto případě je zachováno sebeovládání.

Nadměrné hráčství u manických pacientů: které může být součástí manické epizody a v jiných obdobích se již nemusí vyskytovat vůbec. U těchto jedinců se období mánie střídá s obdobím deprese, tzn. že mánie nemá trvalý, ale střídavý charakter stejně jako období deprese.

Hráčství u sociopatických osobností: vyskytuje se u nich trvalá porucha sociálního chování, která se projevuje agresí nebo jinými činy, které neberou ohled na city druhých.

 

 

V životě člověka, který hazardně hraje/sází se obvykle vyskytují chybná přesvědčení neboli hráčské bludy. Zde jsou vyjmenovány některé z nich (ostatní jsou k naleznutí v níže zmíněných odkazech na literaturu):

Typy bludů

Blud o rychlém zbohatnutí: v případě, že aktivně hrajete/sázíte, šance na zbohatnutí je tak mizivá, jako když člověk plující na moři věří, že jeho loďka se nedotýká vody. Výhra je vlastně Vaše prohra.

Blud o zajímavosti hry: je velkým omylem považovat hru za zábavu a oddech, protože ve skutečnosti jde o nevděčnou, nesmyslnou a jednotvárnou práci. Pokud chcete skutečně oddechovat, realizujte své koníčky, mějte kvalitní zájmy, setkávejte se s lidmi, kteří Vás můžou něco naučit.

Blud o vlastní genialitě: "způsob, jak obelstít automat" či "našel jsem chybu v systému", to si myslel nejeden hráč/sázkař. Najdou se mezi nimi prostí i vysoce vzdělaní lidé.

Blud o odpovědném hráči: hráč/sázkař to dělá proto, aby jeho rodina netrpěla finanční nouzí, výsledkem je však nejen nedostatek financí, ale také málo času, nervozita, podrážděnost, nespolehlivost a lži.

Blud o tom, že já to mám přece pod kontrolou: právě kvůli podceňování situace se nejeden běžný člověk stane vášnivým hráčem/sázkařem.

 

Hazardní hráčství má 3 stadia:

1. Stadium výher – hazardní hra/sázení začíná nenápadně, podobně jako mnoho jiných potíží. Na samém počátku je optimismus, což podporuje růžové fantazie o výhře. Takový člověk hraje/sází příležitostně a slast z výher ho vede k tomu, že hraje/sází častěji a zvyšuje své sázky. Hra ve společnosti (pokud tomu tak je), přechází do osamělé hry. 

2. Stadium ztrát (prohrávání) – jedinec ztrácí kontrolu nad svým hraním, častěji hraje sám. V období prohrávání, které neutichá, se může snažit hru regulovat či s ní přestat. Obsah myšlenek je zaplněn hazardem, na který není schopný přestat myslet. Víc lže, dostává se do dluhů a pociťuje z toho všeho neklid a podrážděnost. Trpí zaměstnání a také rodinný život, který je v této fázi nešťastný. Jelikož není schopen o svých trápeních mluvit, cítí se osamocený. V tomto stadiu se může snažit získávat peníze nezákonným způsobem.

3.  Stádium zoufalství – jedinec zvyšuje sázky i čas trávený hazardním hraním/sázením. Můžou se dostavit pocity viny, které zároveň může házet na jiné. Ocitá se ve stavu paniky, kdy může vyhrožovat a uvažovat nad sebevraždou nebo se v konečném důsledku obrací na pomoc přátel, rodinných příslušníků, které žádá o zaplacení dluhů. Je tlačený soudním jednáním, podmíněným nebo nepodmíněným trestem, pociťuje odcizení od rodiny, osamělost, beznaděj, depresi, výčitky svědomí. Pro některé se stávají aktuálními alkohol a jiné návykové látky.

 

 

Použitá literatura:

Nešpor, K.: Jak překonat hazard, 2011.

Nešpor, K.: Návykové chování a závislost, 2007.

Nešpor, K.: Už jsem prohrál dost, 2003  http://www.kapitula.sk/files/usr019/patol.hracstvo__ako_prestat_fajcit.pdf.

Kalina, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 2, 2003.

Mezinárodní klasifikace nemocí, WHO, 2012                                                            http://www.uzis.cz/publikace/mezinarodni-statisticka-klasifikace-nemoci-pridruzenych-zdravotnich-problemu-mkn-10-dil-tabelarni-ca.