3.2. Sebereflexe a práce s myšlením

Pokud jste si podle kruhu změny určili, v jakém stádiu se právě nacházíte a kam chcete dojít, nebo stále nevíte, kam se zařadit, zatím zvažujete, jestli dál v hraní pokračovat či ho zastavit, přemýšlíte nad ne/výhodami hraní, pak je pro Vás sebereflexe a práce s myšlením prvním krokem ke změně. V následujícím textu je vysvětleno, co je sebereflexe, k čemu může sloužit a na jaké otázky si můžete odpovědět. Dále zjistíte, s jakými myšlenkami se můžete na cestě ke změně potkat.

Sebereflexe je schopnost přemýšlet o našem jednání  a následně ho i ohodnotit. Také tuto schopnost můžeme popsat jako zhodnocení sama sebe, nadhled/pohled na sebe samého, o sobě samém, co dělám, kam směřuji, co mě k tomu vedlo. Tedy přemýšlet o tom, co pro mě znamená nějaké chování, zvážit, jaké konkrétní chování pro mě bude mít důsledky, co jsem schopen snést a co ne, jestli je moje chování v souladu s mými cíli, s mými morálními hodnotami atd. Zkrátka být v kontaktu sám se sebou.

Sebereflexe je schopen každý člověk a odlišujeme se tím od zvířat. Každý však máme jinou míru sebereflexe, tzn. že jeden člověk je schopen vyhodnotit výsledky svých činů a chování v krátké době, další osoba je schopna zvažovat svoje jednání ještě před tím, než udělá konkrétní činy, je schopna se podívat na sebe sama a přemýšlet nad tím, co pro ni daný čin znamená, odkud se berou důvody pro konkrétní chování. Další člověk potřebuje k sebereflexi více času a tzv. nejdříve jedná a potom až hodnotí, jestli to pro něj bylo pozitivní či negativní. Například konkrétně v hraní se může jednat o situace, kdy jdu hrát a až zpětně přemýšlím o tom, kolik jsem prohrál, jak doma vysvětlím manželce či rodině útratu své výplaty, trápím se následně výčitkami svědomí, že jsem znovu selhal atd. Nebo jsem schopen při myšlence jít hrát, si ji uvědomit, zjistit v jaké situaci se nacházím, zvážit si nevýhody hraní, hru odložit a rozeznat, co mě k ní vede (mám peníze, jdu kolem herny, pohádal jsem se s rodinou, nestíhám v práci) a chuť hrát zastavit. Pokud má člověk nadhled sám na sebe snížený, lze to změnit a naučit se, jak ho zvýšit.

 

Zkuste si odpovědět anebo hledat odpovědi na Následující otázky:

Jaké potíže mi hraní/sázení způsobuje?

Co získám/ztratím, když přestanu hrát?

Ovlivnilo moje hraní druhé lidi, které mám kolem sebe? Jak?

Co je pro mě nejakutnější, na čem chci/potřebuji pracovat?

Co by se muselo stát, aby mi bylo lépe?

Jak poznám, že jsou potíže s hraním/sázením vyřešeny?

Jak se současně snažím o vyřešení potíží s hraním/sázením?

Už jsem v podobné situaci, v podobném okamžiku, byl/a někdy předtím? Co jsem s tím udělal/a? Jak jsem to vyřešil/a? Co mi pomohlo?

 

Práce s myšlením může být dalším krokem k Vašemu cíli, tedy přestat hrát/sázet či hraní/sázení omezit. V následujícím textu jsou uvedeny některé myšlenky, se kterými se hráči/hráčky nejčastěji setkávají a s kterými je nutné pracovat, abyste došli ke změně:

Výčitky svědomí – tyto emoce Vás budou určitě provázet, patří k procesu uzdravení. Je to známka toho, že Vám na něčem či na někom záleží, což je určitě dobře. Vina Vás může zdravě motivovat ke změně, může to být pro Vás hnací motor, jak něco napravit. Dlouhodobě to však není smysluplná emoce. Pokud se uzavřete v kruhu výčitek svědomí a pocitů viny, co jste způsobili, naopak si nebudete schopni odpustit a může to být pro Vás například další stres, který Vás může zavést opět ke hraní ("musím vyhrát peníze určené pro děti zpět", "musím nejbližšímu kamarádovi vrátit dluh",…). Výčitkám ze strany blízkých se asi neubráníte, pokud i na ně dolehnou nepříjemné důsledky hraní, jako jsou dluhy, exekuce, snížení životní úrovně, atd. Důležité je, aby po těchto výčitkách nastaly podmínky a stav, kdy si můžete vybudovat novou pozici, odčinit svoje skutky, například tím, že přestanete hrát, budete splácet dluhy, věnovat se rodině atd.

Rozlišujte mezi sebou jako člověkem a svými potížemi s hraním/sázením - to, že hrajete nebo jste hráli, neznamená, že jste špatní lidé. Hraní může potkat kohokoliv z nás, nesouvisí se sociálním či ekonomickým postavením, inteligencí, charakterem či morálními hodnotami. Důvody, které nás mohou ke hraní vést, jsou různé, například frustrující finanční situace, problémy ve vztazích či komplikované rodinné zázemí, špatně trávený čas, atd.  Je důležité se naučit přijímat sám sebe, jak své pozitivní i negativní vlastnosti.

Nečekejte, až Vás druzí pochválí, pochvalte se sami - za každé i drobné pokroky se pochvalte a odměňte se něčím, co Vám udělá radost. Může to být jak materiální věc, tak i slovní ohodnocení. Nespoléhejte na ocenění okolí; tím, že se pochválíte sami, se zvýší důvěra ve Vás samotné i v to, že hraní zvládáte/zvládnete.

 
Použitá literatura:

Wanigaratne, S., Wallace, W., Pullin, J., Keaney, F., Farmer, R. (1998). Prevence relapsu pro závislá chování. UK v Praze. Sdružení SCAN.